Cituji

"9. 3.
nevím, kde hledat. jak. proč. postava prologa zmizela z moderního divadla, snad proto ta dezorientace. snad znovu nazrál čas promluvit k divákovi.
jestli si myslíte, že teď přijde nějaký kompetentní průvodce po průserech a jiných galaxiích, vezme vás za ruku a řekne vám, kam šlápnout, co si sbalit, půjčí vám tlumok a baterku, a náležitě vysvětlí, o co tady vlastně jde, tak se pletete. maximálně se vynoří partička vnitřních hlasů, které se handrkují mezi sebou, kdo co zavinil a kdo je větší debil. podobnost s předvolební kampaní čistě náhodná, jelikož nejde o hlasy, ale o kejhák.
první disciplína je střelba na živý terč. v ruce svíráte kalašnikova, bohužel tím terčem jste vy sami, na čelo jste si sice nechali vytetovat nápis NESTŘÍLET, ale vaše vrozená krátkozrakost to na tu dálku nepřečte. takže agoň!"

Hana Andronikova: Nebe nemá dno, Odeon

Knižní objev dnešního dne. (Plním své předsevzetí začít víc číst současnou českou beletrii.) Koupila jsem v poledne a už jsem na strašně 74.

Cituji

"Člověk patří k té méně šťastné skupině stvoření, kteří se nemůžou sami poprášit. Kdyby to tak šlo... dávno bych si tu programoval své malé květinky k obrazu svému. Analogicky ke kytkám jsem se poprášil už hodněkrát - a nic.
Potřebujeme protikus. K zámku klíč, k jackovi zdířku, k Yinu Yanga, k přímočaře myslícímu agresivnímu hovadu pečující, trvale udržující pipinu.

Odsouzeni k záplavě šťávami z žláz, vedeme války (někdy i kvůli protikusu), vládneme a organizujeme, nemáme fantazii, a když, tak leda sexuální.

Žena je naproti tomu něco neuvěřitelného, s tím nic neuděláte. Nemyslím tím, že si v mnohých sférách nezadá s Rubikem, jsem přesvědčen, že například toho, co je v naší poličce s kořením, není muž vůbec schopen, myslím to, že s tím nic nenaděláte. Nenadělám. Nenaděláme - jsme v tom všichni, teda, drtivá většina."

http://kapitanpejsek.blogspot.cz/2013/08/nekdy-proste-nevite.html

Cituji

"Kurva, proč bych měl malovat?
Jedině abych zachránil lidstvo, menší důvod nevidím.
Co je lidstvu po blbém plátnu natřeném barvou?
Co je mu zrovna po tomhle, na které se nemůžu ani podívat?
Kde jsi bylo, lidstvo, když jsem se s tím obrazem mastil?
Nikdo mi nepomohl.
Jedině Monet, trochu. Pak taky Mondrian. A vzpomněl jsem si na Pivoňku.
Zachraňoval jsem obraz, zjevně marně.
Bruslím na hraně vlastních možností, a tak není divu, že nejvíc ze všeho zobrazuji vlastní neschopnost."

Vladimír Kokolia ke své výstavě No problem: http://www.avu.cz/event/2013-05-27/topi%C4%8D%C5%AFv-salon-vladim%C3%ADr-kokolia-no-problem-2136

Cituji

"...přeci takhle nemůžu žít věčně, prodávat se a předstírat, bojovat a vítězit, ale přitom ztrácet čas, tolik času, jen jeden život máme a ten nám protéká mezi prsty, čím jsme starší tím rychleji mizí, dávno nedohlédneme na jeho začátky, i zákruty z před pár let jsou najednou nezřetelné, nereálné, stalo se to všechno vůbec, nebo jsme se dnes ráno narodili s neuměle implantovanou pamětí?"

http://stilltalkingtomyself.blogspot.cz/2013/07/soumrak.html