Průběžná zpráva publiku

Jak už všichni víte, od prvního září jsem částečný f... - hm, chtěla jsem napsat freelancer, ale takhle se nyní rozhodně necítím. Spíš F jako flákač :-). Takže znova: Od prvního září je ze mne částečný flákač.

Jo, to zní líp! (I když zbytečně negativně.)

Po velkém třesku

Po posledním blognutí se ze všech stran přivalila ohromná vlna podpory a povzbuzení od všech (vás!) okolo. (Díky!) Bylo to úžasné a já s údivem sledovala, co se začalo dít. Nabídky spolupráce, doporučení na možné klienty, ale i prostě jen povzbuzující slova a nabídka pomoci.

Takže když se mne na konci týdne kamarád zeptal, jak to jde, spontánně jsem odpověděla, že „nevím, jak to dopadne a jestli z toho bude něco většího, ale už jenom za tu srandu to rozhodně stálo“. Jo, baví mne, když mi svět přihrává nečekané bonusy a místo potíží jen otevírá jedny dveře za druhými. (Je to nějaký signál, že jsem na správné cestě?)

Před rokem

Přesně před rokem jsem touto dobou zažívala jinou výjimečnou situaci a nedávno jsem si uvědomila, jak strašně podobné si ty zážitky jsou. 13. září 2012 jsem se sama vydala pěšky na cestu dlouhou přes 500 km, po Svatojakubské cestě k oceánu.

Když jsem o více než měsíc později přijela zpátky, lidi kolem mi říkali, že svítím energií jak žárovka. :-) A měli pravdu. Přesně si vzpomínám na ten stav – vnitřní pohody a klidné sebejistoty, z které pramení láskyplný přístup k lidem kolem mne. Nevystresovaná jsem neměla potřebu rvát se o čas, slovo nebo respekt (nebo o cokoli běžně nevědomky bojujeme). Bylo to skvělé, harmonie bylo dosaženo.
Bohužel nedokážu zachytit, kdy přesně jsem tenhle pocit, tenhle stabilní bod dokonalé harmonie uvnitř sebe sama, zase ztratila. Ale v posledních dnech jsem si uvědomila, že o něj zase sem tam brnknu, kontakt se naváže, žárovka uvnitř blikne a já se zase dokážu usmívat i jinak než jen obličejem.
Jo, a za tyhle okamžiky to taky stojí.

Takže co dělám?

Potkávám zajímavé lidi, to asi hlavně.

Například před pár dny jsem byla ve foto a video ateliéru v Brně, který je největší na Moravě, má unikátní vybavení, vstřícný přístup, stojí za ním skvělí lidé, bohužel přišli o hlavního klienta a současná doba ateliérům moc nepřeje. Takže hledají nové způsoby, jak se uživit, nové klienty, kteří ocení opravdu profesionální zázemí, které unese i větší projekty. (Kdybyste o někom věděli...)

Shodou okolností jsem v září hodně na cestách (tento týden například skoro celý v Praze) a tak se musím přiznat, že jsem krabici s úkoly „na září“ ještě neotevřela. Zatím mám pocit, že se opravdu nenudím. 

Mám o trochu více času na fyzickou aktivitu, o trochu více času na čtení, o trochu více času na studium. Takže navenek zatím žádná extra převratná změna nenastala. Cítím se ale o hodně lépe a spím o dost lépe (usínání je moje citlivé místo, kde se míra stresu projevuje nejvíce). Dny, kdy chodím na JIC, si vyloženě užívám, chodím tam s radostí. Jím hodně doma a myslím, že i méně (cestování a všechny ty oslavy v poslední době to ale zdá se vyvažují).

Takže: změna je to zatím o hodně menší, než se navenek možná zdá.
Za tu srandu to ale stojí. ;-)

Balancování na hraně života a práce

Aneb co se teda vlastně děje (pokud jsem vám v poslední době naznačovala, že se něco dít bude).

Jak je na tom moje práce

Dnešním dnem je to finální a uzavřené – už nejsem manažerkou marketingu naší skvělé firmy.

A nehledejte v těch slovech ironii - JIC je fakt skvělá organizace, lidé úžasní a práce smysluplná. O tom, jak super je, bych mohla i po těch třech letech mluvit hodiny. Samozřejmě, že nic není dokonalé, vždy se vyskytnou nějaké problémy nebo ne vše jde podle toho, jak si myslíte, že by to jít mělo... ale to je normální, to vím.

Můj názor ostatně potvrzuje i bývalý kolega Adam, který o svém odchodu také napsal. (...a ne, ani jeden jsme o odchodu toho druhého nevěděli v době, kdy jsme dávali výpověď.)

Ehm, tak proč vlastně odcházím, že? :-)

Na tohle se mi těžko stručně odpovídá. Každopádně neodcházím z naštvanosti nebo za nějakou skvělejší nabídkou, odcházím z racionálních důvodů, po zralé úvaze a klidné dohodě. (A vlastně neodcházím tak docela.)

„Takže si hledáš jinou práci?“

- No, vlastně ani tak moc ne... protože... Víte, co je jediný zdroj, kterého nikdy nebudete mít víc?

„Peníze budou, my nebudem“, říkává moje babička.

Čas.

Nikdy nebudu mít víc času, než mám teď. A to z důvodů objektivních (přeci jen táhne mi na třicítku, sakra) i subjektivních (jsem zrovna teď finančně v pohodě, bez dětí, hypotéky i velkých plánů). A tak jsem se rozhodla, že si udělám takový malý restart.

Po sedmi letech vydělávání peněz a hektické (i když nijak urputné) snahy šplhat po pomyslném kariérním žebříčku tím správným směrem, jsem se rozhodla, že je čas se zastavit, podívat se, kam jsem došla a kam chci dál pokračovat.

Život

A tady to pro mne začíná být vážně zajímavé.

Možná poprvé v životě (nebo minimálně od dokončení studia) jsem se ocitla v jakémsi vzduchoprázdnu. Bez pevného režimu, bez nutnosti vstávat každý den ve stejný čas, bez biče nad sebou. Ustojím to?

Flákat se rozhodně nehodlám, naopak mám spoustu plánů. V poličce se mi štosují knihy k přečtení (pravda, štosovaly se vždycky, teď na ně ale koukám s o dost menší beznadějí), v Pocket články k přečtení a weby k prozkoumání (nejpoužívanější tagy jsou „inspirace“, „web“, „marketing“ a „motivace“), mám plány na každodenní pohyb nebo cvičení (zatím marně přemýšlím o nějaké výdělečné činnosti či práci, která by mohla sloužit jako důvod a zužitkování mého chození po venku) a na stole mi od června leží krabice od bot s nápisem „na září“, kam občas hodím papírek s poznámkou (jako například: vytřídit a nechat vytisknout fotky z posledních let).

Kolem mne je spousta věcí, které bych chtěla vyzkoušet, spousta projektů, kterým bych mohla pomoci trochou svého času či úsilí.

Prostě – vidím to jako možnost, jak v následujících pár měsících udělat všechny ty věci, které posledních 7 let odkládám na „až bude víc času“ (hahaha). A sama jsem zvědavá, jak moc v tom budu úspěšná.

Ejhle, práce!

Když jsem se rozhodla „udělat si prázdniny“, chvíli to vypadalo jako celkem bláznivý nápad – v dnešní době (krize!), v mém oboru (marketing je bohužel trochu devalvovaný termín v CV) odcházet z dobré pozice a dobré firmy bez předjednané, bezpečné přistávací plochy (samozřejmě alespoň o jednu platovou či kariérní šprusli výše). Ovšem každý, komu jsem o něm řekla, se tvářil nadšeně (dokonce ani moje mamka mi to nezkusila rozmluvit!). To mne těšilo, i když vím, že to není žádný indikátor správnosti.

V tuhle chvíli to ale vypadá, že práce budu mít nakonec víc než dost. Některé nabídky a příležitosti jsem přijala, některé jsem pozdržela nebo odmítla.

Jak jsem psala, z JICu neodcházím úplně – domluvili jsme se na zkrácené spolupráci alespoň na několik příštích měsíců. Dál budu v marketingovém týmu (už ho ale nepovedu), pracovat budu hlavně z domova. Mám radost z toho, jak vstřícně se JIC k mému rozhodnutí postavil. Na té firmě mi záleží a jsem ráda, že budu moci dál přispívat k tomu, aby v ní vznikaly dobré věci. Kromě toho mi to ale zajistí sice malý, ale alespoň nějaký jistý příjem.

V tom zbylém čase hodlám kašlat na jakékoli imaginární kariérní směřování nebo vydělávání peněz. Prostě budu se věnovat tomu, co vyhodnotím jako zajímavé nebo užitečné. A uvidím, kam mne to zavede. Dávám si do ledna čas. Na cokoli. :-)

Život?

Jsem strašně zvědavá, jak moc mi změní tohle rozhodnutí současný život. Vím moc dobře, že snadné to nebude a že budu muset bojovat hlavně sama se sebou. Nejsem zvyklá pracovat delší dobu z domova. Také spoustu věcí, kterým bych se ráda věnovala, teď odkládám s tím, že už na ně po práci nemám energii nebo čas - je to tak doopravdy nebo jsou to jenom výmluvy a lenost?

Další věcí je schopnost uživit se. Vydrží mi finanční rezerva dle plánu? Dokážu se uskromnit, jak plánuji?

Máte pro mne práci?

Takže jestli máte nějakou firmu, start-up, projekt (nebo jakkoli to nazýváte) a potřebovali byste pomoci s marketingem, ráda s Vámi zajdu na kafe a promluvím si o možnosti, že bych se nějak zapojila.

Nemůžu vám ale nic slíbit. Nejhůř se mi slibuje dlouhodobá spolupráce, přestože doufám, že se z toho všeho nakonec nějaká vyloupne.

Pokud vás zajímá více, čtěte na stránce SPOLUPRÁCE.

Závěr

Hrozně se těším! :-)

(Držte mi pěsti)

:-)

Cituji

"9. 3.
nevím, kde hledat. jak. proč. postava prologa zmizela z moderního divadla, snad proto ta dezorientace. snad znovu nazrál čas promluvit k divákovi.
jestli si myslíte, že teď přijde nějaký kompetentní průvodce po průserech a jiných galaxiích, vezme vás za ruku a řekne vám, kam šlápnout, co si sbalit, půjčí vám tlumok a baterku, a náležitě vysvětlí, o co tady vlastně jde, tak se pletete. maximálně se vynoří partička vnitřních hlasů, které se handrkují mezi sebou, kdo co zavinil a kdo je větší debil. podobnost s předvolební kampaní čistě náhodná, jelikož nejde o hlasy, ale o kejhák.
první disciplína je střelba na živý terč. v ruce svíráte kalašnikova, bohužel tím terčem jste vy sami, na čelo jste si sice nechali vytetovat nápis NESTŘÍLET, ale vaše vrozená krátkozrakost to na tu dálku nepřečte. takže agoň!"

Hana Andronikova: Nebe nemá dno, Odeon

Knižní objev dnešního dne. (Plním své předsevzetí začít víc číst současnou českou beletrii.) Koupila jsem v poledne a už jsem na strašně 74.

Cituji

"Člověk patří k té méně šťastné skupině stvoření, kteří se nemůžou sami poprášit. Kdyby to tak šlo... dávno bych si tu programoval své malé květinky k obrazu svému. Analogicky ke kytkám jsem se poprášil už hodněkrát - a nic.
Potřebujeme protikus. K zámku klíč, k jackovi zdířku, k Yinu Yanga, k přímočaře myslícímu agresivnímu hovadu pečující, trvale udržující pipinu.

Odsouzeni k záplavě šťávami z žláz, vedeme války (někdy i kvůli protikusu), vládneme a organizujeme, nemáme fantazii, a když, tak leda sexuální.

Žena je naproti tomu něco neuvěřitelného, s tím nic neuděláte. Nemyslím tím, že si v mnohých sférách nezadá s Rubikem, jsem přesvědčen, že například toho, co je v naší poličce s kořením, není muž vůbec schopen, myslím to, že s tím nic nenaděláte. Nenadělám. Nenaděláme - jsme v tom všichni, teda, drtivá většina."

http://kapitanpejsek.blogspot.cz/2013/08/nekdy-proste-nevite.html

Cituji

"Kurva, proč bych měl malovat?
Jedině abych zachránil lidstvo, menší důvod nevidím.
Co je lidstvu po blbém plátnu natřeném barvou?
Co je mu zrovna po tomhle, na které se nemůžu ani podívat?
Kde jsi bylo, lidstvo, když jsem se s tím obrazem mastil?
Nikdo mi nepomohl.
Jedině Monet, trochu. Pak taky Mondrian. A vzpomněl jsem si na Pivoňku.
Zachraňoval jsem obraz, zjevně marně.
Bruslím na hraně vlastních možností, a tak není divu, že nejvíc ze všeho zobrazuji vlastní neschopnost."

Vladimír Kokolia ke své výstavě No problem: http://www.avu.cz/event/2013-05-27/topi%C4%8D%C5%AFv-salon-vladim%C3%ADr-kokolia-no-problem-2136

Cituji

"...přeci takhle nemůžu žít věčně, prodávat se a předstírat, bojovat a vítězit, ale přitom ztrácet čas, tolik času, jen jeden život máme a ten nám protéká mezi prsty, čím jsme starší tím rychleji mizí, dávno nedohlédneme na jeho začátky, i zákruty z před pár let jsou najednou nezřetelné, nereálné, stalo se to všechno vůbec, nebo jsme se dnes ráno narodili s neuměle implantovanou pamětí?"

http://stilltalkingtomyself.blogspot.cz/2013/07/soumrak.html

Pojďme mluvit zas o něčem jiném ;-)

Nojo, je to zase tady.

Už zase místo čtení knih při cestách dopravou hledím z okna a skládám v hlavě texty. 

Opět čtu blogy a jen tak mimochodem se koukám, na jakém administračním systému jsou postavené. 

A to přesto, že webů, na jejichž podobě se mohu různou měrou podílet, je teď víc než dost.

Prostě - už zase mám blogovací náladu. A téma! :-) (o tom ale později)

Zakládat nový blog naštěstí nehodlám (i když všechno to okolo - vymýšlet adresu, název, vzhled... - mne strašně baví a je to pro mne jako radost z čerstvě upečeného koláče), i když tento je zatím tematicky poněkud jednostranně zaměřený. Nízkosacharidová strava z mého života opět ustoupila, můj životní styl se v posledních měsících přehoupl opět spíš na tu destruktivní stranu. Ale já to tak hodlat nenechám! Naopak mám v tomto velké plány. (O tom ale také později)

No prostě...pokračování později. ;-)

Shrnutí, den 33.

V pondělí to bylo 33 dní, co se snažím jíst jídlo s omezeným množstvím sacharidů. Občas se daří více, občas méně, nicméně pozitivní poznatky a pocity stále zůstávají. Dokážu si představit, že z toho vážně udělám svůj trvalý způsob stravování, je totiž o hodně příjemnější než standardní "kuřecí s rýží".

Výsledky

Váhové skóre je (i když pravda částečně i díky krátké nemoci, kdy jsem moc nejdla) - 4,8 kg. To se mi líbí.
Nyní jsem tímto na své "normální" váze, tj. váze, kterou jsem plusmínus měla posledních deset let. Když teď půjdu ještě dál, znamená to, že se dostávám už do téměř neprozkoumaných vod. :-) Je to hezké a motivační, navíc mne to nenutí ke spěchu. Strava mi chutná a vyhovuje, když občas dostanu chuť na něco zakázaného, prostě si to dopřeju, protože vím, že to nejhorší, co se může stát je, že nezhubnu ještě víc.

Jak si vařím

Když nad tím tak přemýšlím, jedná se o velmi jednoduché recepty. Nejedna návštěva už ovšem otestovala, že jsou opravdu dobré. ;-) Níže vybírám oblíbence.

Chilli con carne s kuřecím

Upeču kuře (což mi nejde a málokdy mi chutná, poslední dobou ho peču ale celkem často, jen kvůli tomuhle receptu, chichi) na másle s nějakými bylinkami (rozmarýn, tymián). Vychladlé ho oberu, maso rozdělím na větší kusy (kůži vyhazuji) a opeču na vypečeném tuku nebo na olivovém oleji dokřupava (to je důležité, mám to ráda opravdu skoro na slámu).

Přidám česnek, rajčata (je zima takže z plechovky) a fazole, dokořením chilli.

Sním toho neuvěřitelné množství. :-)

Pražma s brokolicí

Pražmu nebo jakoukoli čerstvou rybu (pstruzi jsou skvělí) nacpu bylinkama, solí a stroužkem česneku a s trochou olivového oleje opeču na pánvi. Zastříknu trochou bílého vína. 

Brokolici podusím na páře, na talíři osolím a zaoliju hojností olivového oleje.

Vaříme v práci

Možná se budete ksichtit, ale když si nestihnu připravit nic den předem na oběd do práce, tyhle triky mi pomáhají.

Brokolici umyju a vložím do igelitového sáčku. Konec sáčku lehce zamotám (jen lehce, aby se mohl tlakem páry pootevřít). Vložím do mikrovlnky a vlním cca 2 minuty. Vypnu a nechám ještě chvíli sáček zavřený. Na talíři osolím a poliju olivovým olejem.

Čerstvý špenát umyju a vložím do plastové misky pro mikrovlnku a přiklopím poklopem. Vlním asi 1 minutu. Vyjmu, pokud je potřeba sliju vodu a promíchám s olivovým olejem a solí. Nechám chvíli odpočívat (listy ještě trochu změknou) nebo pokud je třeba, ještě chvíli povlním.

Salát mixta

Úsporná variace na španělskou klasiku. 

Ledový salát plus rukola nebo jakékoli jiné jedlé listoví hodím do mísy a na to dám: na kousky natrhaný šmakoun (tohle je asi jedný výskyt, kde ho snesu, strašná věc, koupila jsem ho na zkoušku a pak nevěděla, co s ním), tuňák z konzervy. Pokud je tuňák ve vlastní šťávě, přidám ještě olivový olej. Občas si do toho jako bonus přidám nějakou zeleninu (až bude sezóna, bude to snazší) nebo sýr (hermelíííín).

Velmi dobré a jednoduché. Šmakoun má spoustu bílkovin a nahrazuje v receptu vajíčka (což je ve španělském originále), která se snažím nejíst v ostatních jídlech, když už je každý den snídám. (Ale věřte, že bych je mohla i k večeři, musím se držet) :-)

Závěr

Frčíme dál k lepším zítřkům. ;-) Držte mi pěsti, ať se mi dál daří a jestli máte ke stravě nějaké dotazy nebo komentáře, pište. Je to pro mne v tuhle chvíli fascinující věc, která mne baví, takže to s Vámi ráda proberu. :-) Spíš se snažím krotit, protože to nechci ostatním vnucovat.

Týden 5

Začínám na -2,6 kg

Předchozí týden byl dost hektický, nevyvážený a obtížně naplánovatelný. Uvidíme, jak to půjde tento týden...

Pondělí:

• 2 vajíčka s trochou tuňáka a fazolemi (bohužel žádná zelenina nebyla po ruce)
• zbytek od včerejšího oběda: vepřové čevabčiči se zelenými fazolkami
• pár oříšků a dýňových semínek

No...

...je úterý šestého týdne a já se teprve teď dostávám k blogu. Uf. Slovo "hektický" už jako vysvětlení nemá cenu používat, asi je to nyní normální stav mého života. 

Jde o to, že kromě své obvyklé práce řeším v zaměstnání i strategické věci a změny, které vyžadují hodně přípravy, plánování a času na projednání s ostatními. Takže práce až nad hlavu. K tomu se ovšem přidávají změny v osobním životě, resp. s čas a energii mi nyní ubírá hlavně bydlení. Budu se stěhovat? Nebudu se stěhovat? Kde budu bydlet a za kolik? Podaří se mi zůstat se svým milovaným gaučem? :-)

No a aby toho nebylo málo, zaútočily na mne bacily. To mám za to, že jsem se před pár týdny vytahovala, že jsem letos ještě nebyla nemocná.

Jak jsem marodila s nízkosacharidovou stravou

Jakmile jsem poznala, že moje imunita už bacily nezvládá, že asi podlehnu, s nízkosacharidovou stravou jsem přestala. A to hlavně proto, že bílkoviny a tuky se déle a obtížněji tráví a já nechtěla přidávat tělu práci. 

V den, kdy jsem padla do peřin, jsem si dopřála nenáviděný půst. Tělo si o něj stejně říká, hlad nemám, tak proč se přemáhat. Podle mne to nejlepší, co se dá udělat v danou chvíli.

Druhý den jsem se cítila už lépe, noční horečky opadly, energie přibylo, nicméně jsem čekala na pokyn žaludku, kdy se mu bude chtít jíst. Bohužel půst mi vždy vyvolává děsivé bolesti hlavy, takže ho používám jen v opravdu nejnutnějších případech a nesnažím se ho uměle prodlužovat. Proto jsem si druhý den koupila tři banány a dvě jabka a během dne to pomalu zkonzumovala. Žaludek reagoval přátelsky. Večer jsem se proto osmělila a na olivovém oleji jsem si podusila cuketu a posypala bio balkánským sýrem. Sice jsem snědla jen pár kousků, ale solené teplé jídlo mi udělalo dobře.

A tak jsem se další dny pomalu začala vracet k nízkosacharidové stravě. 

Týden 4

Po delikatesním víkendu u maminky začínám na skóre - 2,6 kg

Pondělí 80 %

• 2 míchaná vajíčka na oliv. oleji, se salátem
• 250 g brokolice s olivovým olejem, 1/4 kuřete
• 1/2 čokolády. ehm.
• čevabčiči s fazolemi a rajčaty
• 1/2 čerstvého pstruha na olivovém oleji, ledový salát

Úterý: 90 %

Ráno spěch an schůzku takže vaříčka uvařená zatímco jsem byla ve sprše a snědená až v práci při přípravě zasedačky. :-) Správně bych měla jíst do 30 minut od probuzení, bývá to ale trochu problém...

• 2 vařená vajíčka, kousek hermelínu, ledový salát
• čevabčiči s fazolemi a rajčaty
• kuřecí chilli con carne
• 1 kousek čokolády

Večer první letošní výběh a hned super. 3 km za 21 minut je nijak oslnivý výkon, ale cítila jsem se výborně a běh mne bavil.

Středa: 100 %

• 2 míchaná vajíčka s rajčatem, pár fazolí
• kuřecí chilli con carne
• vepřová roláda se špenátem a zeleninou (a těch dortíků vedle jsem se ani nedotkla!)
• sušené ovoce (před cvičením)
• 1/2 pstruha, brokolice s oliv. olejem

Cvičení ve fitku, dneska celkem příjemné. Spousta energie, ať už to bylo náladou nebo tím ovocem, užila jsem si to.

Zbytek týdne dost nedisciplinovaný.
Naštěstí dieta mi opravdu vyhovuje, takže si většinou dopřeju snídani, oběd i večeři v rámci režimu, jen mezi tím občas neodolám a dám si skořicového šneka ;-) čerstvý chleba, čokoládovou sušenku nebo třeba skleničky whisky. (která bohužel povolená není)

Dnes, v pondělí ráno, mám naštěstí (díkybohu!) stále -2,6 kg (a ne +2).

Týden 3

O víkendu to bylo o trochu těžší, protože mne čekaly dva večery s přáteli, výborným poličským pivem, slivovicí a sem tam i nějakým jídlem. ;-) Naštěstí se mi to podařilo celkem udržet v mezích a vyrovnat úlety dloooouhými procházkami ve sněhu.
Takže v pondělí ráno:

Celkové skóre po dvou týdnech: - 2,8 kg

Tímto jsem na své listopadové váze! Hurá!
Výborný pocit, kalhoty mi zase sedí pohodlně :-) Cílem je pohnout ještě s dalšími - no, šesti kily minimálně.

Ferrisova dieta je stále příjemná, pohodlná, chutná. Nepozoruji žádný úbytek energie, zdravotní problémy (ani náznakem) a naopak cítím se po jídle o moc lépe. Zjistila jsem, že se mi i zmenšují porce, možná je to jídlem, možná něčím jiným, ale ráno mám problém zkonzumovat i ta dvě vajíčka.
Jediné, co mne mrzí je, že nestíhám monitorovat finanční dopady.

Tady budu v průběhu týdne doplňovat svůj jídelníček:

Pondělí: 100 %

• 2 vařená vajíčka, ledový salát s rukolou, trocha sýra
• 1 vajíčko, ledový salát s rukolou, tuňák z konzervy v oliv. oleji, trocha kozího sýra (nestihla jsem normální oběd, tohle je záchranná varianta, normálně se snažím jíst vajíčka jen ke snídani)
• cottage cheese, hrst fazolí, 1 vajíčko (opět: záchranná varianta. Kupodivu to vylo velmi dobré)
• půlka grilované pražmy, rukola, zelené fazolky

Úterý: 100 %

ráno vážení, celkové skóre -3,3 kg

• 1,5 vajíčka, hrst fazolí, 1/2 červené papriky
• kousek králíka pečeného na česneku a másle, zelené fazolky
• fazole s avokádem
• brokolice s olivovým olejem

Středa: 100 %

• 2 vajíčka míchaná s čerstvým rajčetem a salátem, hrst fazolí
• hovězí na víně a rajčatech, fazole
• fazole s avokádem
• králík na česneku s brokolicí s olivovým olejem (mňáááám!!!)

(vypadá to sice nezajímavě, ale věřte mi, že byste se oblizovali i vy) :-)

+ odpoledne 1,5 hodiny cvičení ve fitku s trenérem. Byla jsem pak totálně vyřízená, ufff. Přijde mi, že mne to cvičení zmáhá čím dál víc. Buď nám přidává víc, než mi vyhovuje, nebo je tohle přesně ten stav, kterého chce dosáhnout. Bude to takhle pořád? Přišla jsem domů, sotva motala nohama, z posledních sil se vysprchovala a usnula na gauči. (Možná to bylo i tím, že tento týden se mi opět nedaří spát déle než 6 hodin, hm.) Když jsem se probudila, asi na mne začaly účinkovat po-cvičební endorfiny, protože jsem si vařila večeři, u toho tančila a zpívala spolu s Trabandem:

Po fyzické stránce jsem poslední dobou vážně spokojená. (Teda já jsem většinou spokojená a šťastná, ale s tou fyzickou stránkou to nebývá vždy tak snadné.)

Čtvrtek: 100 %

ráno vážení, celkové skóre -3,8 kg! :-)

• 2 vařená vajíčka, salát, rukola, kousek gorgonzoly
• králík na česneku, zelené fazolky a pár fazolí
• avokádo s fazolemi, 1 rajče
• 2x 2 dc červeného vína
• nějaké oříšky a semínka (nesolené)

Pátek: 99 %

• omeleta ze 2 vajíček s cibulkou, dušený špenát, 1 rajče, pár listů salátu
• hovězí s fazolemi a rajčaty
• 1 arašíd v čokoládě M&Ms :-)
• avokádo s fazolemi
• čevabčiči s brokolicí a rajčetem
• červené víno

Prošvihla jsem tréning ve fitku :-( a před sebou mám páteční večer s kupou práce před sebou.

Sobota a neděle:

V sobotu cesta do Prahy, takže k obědu bageta, ke svačině banán atd. atd.

V neděli u rodičů, domácí chléb, španělské ptáčky s knedlíkem...ojaja! :-)

Týden 2 - Představte si představte si co jsem měl dnes k obědu...

Pondělí - 100 %

• vaječná omeleta na cibulce se špenátem (mňam! Konečně dostávám po ránu hlad!)
• hovězí karbanátky se zelenými fazolkami
• kousek tuňáka v olivovém oleji se salátem, čerstvým špenátem a kozím sýrem
• zbytek tuňáka s trochou fazolí a kupou dušené brokolice polité olivovým olejem (mňam!)

Úterý - 100 %

Hektický den, nestíhám jíst.

• ráno jsem zaspala takže ke snídani byl jen cottage cheese, snědený narychlo v přestávkách mezi schůzkami. :-(
• hovězí karbanátky s brokolicí a trochou fazolí, olivový olej
• ledový salát a čerstvé špenátové listy s avokádem a kouskem Šmakouna (no fuj, jak to může někdo jíst? Vždyť je to absolutně bez chuti! Polystyrénový chlebíky jsou proti tomu gurmánský zážitek) s trochou olivového oleje a dýňového oleje

Středa - 90 %

Pokud Vaším snem bylo držet dietu v rámci které byste měli snídat anglickou snídani, tak se někdy pozvěte na snídani k nám ;-)

• anglická snídaně: grilované pírečky (takové ty bílé, grilovací, složení vepřové maso, sádlo a koření, nic víc), volské oko, fazole v tomatě (vlastnoručně vařené s opravdovými rajčaty, i když pravda z plechovky)
• čtvereček čokolády 70 % (prostě v tom šuplíku byla, no) :-)
• hovězí karbanátky (sakra, to pondělí jsem jich udělala nějak moc, už mi přestávají chutnat) s fazolemi v tomatě (od snídaně) a dušeným špenátem (dá se udělat v práci v mikrovlnce!) a olivovým olejem
• hektický den takže pak dlouho nic, když jsem šla večer cvičit, dost jsem si nadávala
• ledový salát se špenátovými listy, tuňákem, šmakounem (když se šmakoun ochutí tuňákem v olivovém oleji, dá se pozřít a skoro mi to i chutnalo! Je mi prostě líto to vyhodit, jsou to cenné bílkoviny tak zkouším, jak se to dá zužitkovat)

Čtvrtek - 100 %

• vaječná omeleta s párečky od včerejška a grilované papriky
• vepřové nudličky se zelenými fazolkami na smetaně (oběd v restauraci)
• bílý jogurt a oříšky
• vepřové maso s fazolemi (mimořádně z plechovky, měla jsem hlad a nechtěla jsem čekat další půlhodinu než se dovaří fazole na plotně) a rajčaty

Po pěti dnech v kuse na celkem povedené (=bez výrazného porušování) nízkosacharidové dietě se cítím velmi dobře. Kalhoty mi začínají být volné. Po obědě nebývám ospalá a to i když se najím fakt vydatně! Jídlo mi stále chutná (teda až na toho šmakouna, to je hnus - ještě že ho jíst nemusím). Velké, vajíčkové, slané snídaně mi pomáhají rychle nastartovat den, jsem mnohem akčnější a zažívání se mi zrychlilo, mám dojem.

Prostě - rozhodně hodlám pokračovat! 

Pátek - dovolenááááá!

Budu bez počítače takže jen stručný nástin:

• ráno se zvážím :-) 
• snídaně v Kafecu
• oběd asi někde mezi zasněženými kopci z misky včerejší večeře
• večeře ve hvězdách
• možná nějaký alkohol

Sobota: 

A day off? S přáteli na Vysočině.

Týden 1

Řekněme, že začínám na váze 0. (Pro snadnou orientaci ve změnách mé váhy)

Pondělí 80 %

Ráno mi nebylo moc dobře a tak jsem nesnídala. První jídlo jsem snědla až odpoledne.

• 2 míchaná vajíčka na másle s pórkem, hrst fazolí
• dušené špenátové listy, 2 hrsti fazolek, likovo-paprikové pesto (1 lžíce), olivový olej
• 1 čokoládová sušenka :-)
• zbytek od oběda
• miska vlašských ořechů s dýňovými semínky

Úterý 80 %

Cesta do Prahy

• 2 vajíčka, 1/2 velké papriky, hrst fazolí - nedojedla jsem
• čočka se špenátem a kapií
• zbyteček od oběda, 1 avokádo
• salát s grilovaným kozím sýrem, malinový dresing
• spoooousta červeného vína :-)

Středa

Celý den v Praze, večer vlakem návrat, hektický den

• 2 vařená vajíčka, tuňák v olivovém oleji, rukola
• šopský salát s balkánským sýrem, 2 vajíčka
• pár mandlí a ořechů
• večer cvičení ve fitku a pak snad už ani nic

Čtvrtek ? %

• nenapsala jsem si jídelníček, takže asi nic moc

Pátek 0 %

• To samé, k večeři si pamatuji že jsem měla pizzu :-)

Sobota 20 %

• salát s vajíčkem a avokádem
• účast na konferenci, takže k obědu bageta, k večeři směs s rýží... no prostě nic moc

Neděle 100 %

• vaječná omeleta se špenátem
• hovězí karbanátek se zelenými fazolkami
• co sem k čertu měla včera k večeři? Achjo... ale bylo to v souladu s dietou, to vím. :-)

Vážení v pondělí ráno: - 1 kg.

Olala

Jelikož 1) systém, na kterém jsem zkoušela blogovat o svém pokusu s dietou Tima Ferisse, příští měsíc končí a 2) jsem po výživných Vánocích už nějaký ten den zpět na vajíčkách, zelenině a fazolích, našla jsem si jinou platformu pro sdílení svých zkušeností s Vámi (mými věrnými čtenáři, chachacha). Předchozí příspěvky (jistě literárně velmi hodnotné) necháme zmizet v propadlišti serverů a Vy (mí milí čtenáři) vítejte zde!

Zkusím být tentokrát trochu ve svém sdílení trochu disciplinovanější - bohužel po dni, kdy strávíte deset hodin u počítače klováním do klávesnice, mám už jen malou motivaci přidat si k tomu další hodinku, ale vynasnažím se, slibuji.

Jak to dopadlo s mou předchozí dietou?

No jak už jsem nastínila, Vánoční přežíračka se nevyhla ani mně. Pak jsem absolvovala několik cest do zahraničí i po Čechách a tak jsem měla další výmluvu, proč dál ujíždět na chuťových požitcích. Minulý týden jsem se už ale vážně naštvala (možná to souvisí s tím, že jsem si koupila novou váhu a posledních pár týdnů už se mi to číslo, které ukazovala, opravdu silně nelíbilo) a dala se opět do likvidace svých zásob na horší časy (které naštěstí stále nepřicházejí).

Budu pokračovat ve Ferrisově nízkosacharidové dietě?

Ano!

Před pár týdny jsem začala s kamarádkami chodit do fitka, kde máme i svého trenéra. Když jsem mu řekla, že zkouším Ferrisovu dietu, byl striktně odmítavý ("Té blbosti okamžitě necháš!"apod. No to víte, trenér musí být drsňák.).

Musím říct, že jsem pečlivě zvážila jím doporučovaný jídelníček (založený na stravě, kterou bych zařadila asi do škatulky "racionální výživa", ale možná to není přesné - prostě jí se všechno v určitých dávkách, omezují se tuky a kalorie) a vím, že bych s jeho pomocí asi také zhubla (diet jsem zkoušela fakt mraky). Ale nakonec jsem se rozhodla vrátit zpět k Ferrisově 4 hodinové dietě.

Proč?

Nízkosacharidová dieta je pro mne překvapivě příjemná.

1) Nemám hlad. Díky tomu, že se neomezují tuky ani kalorie, je strava chutná a výživná, mohu sníst množství, jaké zrovna potřebuji (což je pro osobu, která si občas jídlem kompenzuje stres či depky, velmi důležité).

2) Nemám chuť na sladké. Palačinky, koblihy, koláče, čokoláda, brownies....hmmm...to je moje. Jeden čas jsem byla myslím na cukru regulerně závislá (Už jste zoufalstvím někdy jedli granko lžičkou přímo z krabice? Já ano. Moc mi to nechutnalo, ale nepřestala jsem.) a stále je pro mne snadné sladkému propadnout. Na nízkosacharidové dietě paradoxně téměř vůbec nemám chuť na sladké! Bylo to pro mne nepochopitelné, čekala jsem totiž pravý opak, dlouho jsem si to nedokázala vysvětlit, ale pak jsem to pochopila z tohoto videa:

(Bohužel nemohu najít ten moment, ale je to chvíle, kdy se zabývá křivkami glukózy v krvi po dvou různých jídlech.)

Ve zkratce: Nízkosacharidové jídlo udržuje hladinu glukózy v krvi vyrovnanou. Pokud sníte jídlo obsahující sacharidy (bohužel srovnává opravdu hodně sacharidové jídlo, takže těžko říct jak je to ve srovnání s něčím "racionálnějším", řekněme kuřecím plátkem s rýží), hladina glukózy v krvi radikálně stoupne (=vyplaví se inzulin) a díky tomu následně radikálně klesne (= dostanete chuť na sladké nebo hlad). Na nízkosacharidové dietě k těmto výkyvům nedochází a proto nemám chuť na sladké.

3) Mohu bez obav hřešit (když si to dobře naplánuji). Ferris doporučuje jeden den v týdnu zařadit hřešící den, kdy je dovoleno naprosto vše. Snídat koblihy a zapíjet je kakaem. Obědvat buchtičky se šodó a večeřet bolognské špagety. 

Oficiální odůvodnění je, že tělu se tím řekne "nemusíš zpomalovat metabolismus". Myslím ale, že nezanedbatelný je účinek psychologický. Kromě toho, že se dobrota snadno odloží na dobu za tři dny (tedy ne že by to bylo snadné, ale je to snadnější než odložit to na "nikdy"), tak si hřešící dny plánuji na dny, kdy jezdím k rodičům nebo mne čeká nějaká oslava. Nemusím pak trapně vysvětlovat všem okolo, že ten dort si vážně nedám a pak se cítit hloupě, když povolím a za chvíli do sebe láduju už třetí kousek.

4) Mému zažívání to dělá, zdá se, velmi dobře. Na stravě, kde jedinou pořádnou "moučnou" přílohou jsou fazole, se předpokládá, že budu nafouknutá jako balón. Opak je pravdou - mé zažívání je od začátku (tj. pocit bezprostředně po najedení) až do konce (snad netřeba upřesňovat) mnohem méně rozptylující a nepříjemné. Po obědě nejsem ospalá. Nejím do přecpanosti, finálním pocitem je prostě jen sytost. Nekručí mi v břiše a nafouklá taky nejsem (to jsem víc v těch hřešících dnech).

Takže...

... jsem se rozhodla vykašlat na všechny poučky a řídit se tím, co mi říká tělo. A tomu nízkosacharidová dieta zdá se svědčí. Nicméně stále to považuji za testovací režim, sleduji, co se se mnou děje a jak se cítím, rozhodně to není tedy tak, že bych Vám to doporučovala!