Olala

Jelikož 1) systém, na kterém jsem zkoušela blogovat o svém pokusu s dietou Tima Ferisse, příští měsíc končí a 2) jsem po výživných Vánocích už nějaký ten den zpět na vajíčkách, zelenině a fazolích, našla jsem si jinou platformu pro sdílení svých zkušeností s Vámi (mými věrnými čtenáři, chachacha). Předchozí příspěvky (jistě literárně velmi hodnotné) necháme zmizet v propadlišti serverů a Vy (mí milí čtenáři) vítejte zde!

Zkusím být tentokrát trochu ve svém sdílení trochu disciplinovanější - bohužel po dni, kdy strávíte deset hodin u počítače klováním do klávesnice, mám už jen malou motivaci přidat si k tomu další hodinku, ale vynasnažím se, slibuji.

Jak to dopadlo s mou předchozí dietou?

No jak už jsem nastínila, Vánoční přežíračka se nevyhla ani mně. Pak jsem absolvovala několik cest do zahraničí i po Čechách a tak jsem měla další výmluvu, proč dál ujíždět na chuťových požitcích. Minulý týden jsem se už ale vážně naštvala (možná to souvisí s tím, že jsem si koupila novou váhu a posledních pár týdnů už se mi to číslo, které ukazovala, opravdu silně nelíbilo) a dala se opět do likvidace svých zásob na horší časy (které naštěstí stále nepřicházejí).

Budu pokračovat ve Ferrisově nízkosacharidové dietě?

Ano!

Před pár týdny jsem začala s kamarádkami chodit do fitka, kde máme i svého trenéra. Když jsem mu řekla, že zkouším Ferrisovu dietu, byl striktně odmítavý ("Té blbosti okamžitě necháš!"apod. No to víte, trenér musí být drsňák.).

Musím říct, že jsem pečlivě zvážila jím doporučovaný jídelníček (založený na stravě, kterou bych zařadila asi do škatulky "racionální výživa", ale možná to není přesné - prostě jí se všechno v určitých dávkách, omezují se tuky a kalorie) a vím, že bych s jeho pomocí asi také zhubla (diet jsem zkoušela fakt mraky). Ale nakonec jsem se rozhodla vrátit zpět k Ferrisově 4 hodinové dietě.

Proč?

Nízkosacharidová dieta je pro mne překvapivě příjemná.

1) Nemám hlad. Díky tomu, že se neomezují tuky ani kalorie, je strava chutná a výživná, mohu sníst množství, jaké zrovna potřebuji (což je pro osobu, která si občas jídlem kompenzuje stres či depky, velmi důležité).

2) Nemám chuť na sladké. Palačinky, koblihy, koláče, čokoláda, brownies....hmmm...to je moje. Jeden čas jsem byla myslím na cukru regulerně závislá (Už jste zoufalstvím někdy jedli granko lžičkou přímo z krabice? Já ano. Moc mi to nechutnalo, ale nepřestala jsem.) a stále je pro mne snadné sladkému propadnout. Na nízkosacharidové dietě paradoxně téměř vůbec nemám chuť na sladké! Bylo to pro mne nepochopitelné, čekala jsem totiž pravý opak, dlouho jsem si to nedokázala vysvětlit, ale pak jsem to pochopila z tohoto videa:

(Bohužel nemohu najít ten moment, ale je to chvíle, kdy se zabývá křivkami glukózy v krvi po dvou různých jídlech.)

Ve zkratce: Nízkosacharidové jídlo udržuje hladinu glukózy v krvi vyrovnanou. Pokud sníte jídlo obsahující sacharidy (bohužel srovnává opravdu hodně sacharidové jídlo, takže těžko říct jak je to ve srovnání s něčím "racionálnějším", řekněme kuřecím plátkem s rýží), hladina glukózy v krvi radikálně stoupne (=vyplaví se inzulin) a díky tomu následně radikálně klesne (= dostanete chuť na sladké nebo hlad). Na nízkosacharidové dietě k těmto výkyvům nedochází a proto nemám chuť na sladké.

3) Mohu bez obav hřešit (když si to dobře naplánuji). Ferris doporučuje jeden den v týdnu zařadit hřešící den, kdy je dovoleno naprosto vše. Snídat koblihy a zapíjet je kakaem. Obědvat buchtičky se šodó a večeřet bolognské špagety. 

Oficiální odůvodnění je, že tělu se tím řekne "nemusíš zpomalovat metabolismus". Myslím ale, že nezanedbatelný je účinek psychologický. Kromě toho, že se dobrota snadno odloží na dobu za tři dny (tedy ne že by to bylo snadné, ale je to snadnější než odložit to na "nikdy"), tak si hřešící dny plánuji na dny, kdy jezdím k rodičům nebo mne čeká nějaká oslava. Nemusím pak trapně vysvětlovat všem okolo, že ten dort si vážně nedám a pak se cítit hloupě, když povolím a za chvíli do sebe láduju už třetí kousek.

4) Mému zažívání to dělá, zdá se, velmi dobře. Na stravě, kde jedinou pořádnou "moučnou" přílohou jsou fazole, se předpokládá, že budu nafouknutá jako balón. Opak je pravdou - mé zažívání je od začátku (tj. pocit bezprostředně po najedení) až do konce (snad netřeba upřesňovat) mnohem méně rozptylující a nepříjemné. Po obědě nejsem ospalá. Nejím do přecpanosti, finálním pocitem je prostě jen sytost. Nekručí mi v břiše a nafouklá taky nejsem (to jsem víc v těch hřešících dnech).

Takže...

... jsem se rozhodla vykašlat na všechny poučky a řídit se tím, co mi říká tělo. A tomu nízkosacharidová dieta zdá se svědčí. Nicméně stále to považuji za testovací režim, sleduji, co se se mnou děje a jak se cítím, rozhodně to není tedy tak, že bych Vám to doporučovala!