Balancování na hraně života a práce

Aneb co se teda vlastně děje (pokud jsem vám v poslední době naznačovala, že se něco dít bude).

Jak je na tom moje práce

Dnešním dnem je to finální a uzavřené – už nejsem manažerkou marketingu naší skvělé firmy.

A nehledejte v těch slovech ironii - JIC je fakt skvělá organizace, lidé úžasní a práce smysluplná. O tom, jak super je, bych mohla i po těch třech letech mluvit hodiny. Samozřejmě, že nic není dokonalé, vždy se vyskytnou nějaké problémy nebo ne vše jde podle toho, jak si myslíte, že by to jít mělo... ale to je normální, to vím.

Můj názor ostatně potvrzuje i bývalý kolega Adam, který o svém odchodu také napsal. (...a ne, ani jeden jsme o odchodu toho druhého nevěděli v době, kdy jsme dávali výpověď.)

Ehm, tak proč vlastně odcházím, že? :-)

Na tohle se mi těžko stručně odpovídá. Každopádně neodcházím z naštvanosti nebo za nějakou skvělejší nabídkou, odcházím z racionálních důvodů, po zralé úvaze a klidné dohodě. (A vlastně neodcházím tak docela.)

„Takže si hledáš jinou práci?“

- No, vlastně ani tak moc ne... protože... Víte, co je jediný zdroj, kterého nikdy nebudete mít víc?

„Peníze budou, my nebudem“, říkává moje babička.

Čas.

Nikdy nebudu mít víc času, než mám teď. A to z důvodů objektivních (přeci jen táhne mi na třicítku, sakra) i subjektivních (jsem zrovna teď finančně v pohodě, bez dětí, hypotéky i velkých plánů). A tak jsem se rozhodla, že si udělám takový malý restart.

Po sedmi letech vydělávání peněz a hektické (i když nijak urputné) snahy šplhat po pomyslném kariérním žebříčku tím správným směrem, jsem se rozhodla, že je čas se zastavit, podívat se, kam jsem došla a kam chci dál pokračovat.

Život

A tady to pro mne začíná být vážně zajímavé.

Možná poprvé v životě (nebo minimálně od dokončení studia) jsem se ocitla v jakémsi vzduchoprázdnu. Bez pevného režimu, bez nutnosti vstávat každý den ve stejný čas, bez biče nad sebou. Ustojím to?

Flákat se rozhodně nehodlám, naopak mám spoustu plánů. V poličce se mi štosují knihy k přečtení (pravda, štosovaly se vždycky, teď na ně ale koukám s o dost menší beznadějí), v Pocket články k přečtení a weby k prozkoumání (nejpoužívanější tagy jsou „inspirace“, „web“, „marketing“ a „motivace“), mám plány na každodenní pohyb nebo cvičení (zatím marně přemýšlím o nějaké výdělečné činnosti či práci, která by mohla sloužit jako důvod a zužitkování mého chození po venku) a na stole mi od června leží krabice od bot s nápisem „na září“, kam občas hodím papírek s poznámkou (jako například: vytřídit a nechat vytisknout fotky z posledních let).

Kolem mne je spousta věcí, které bych chtěla vyzkoušet, spousta projektů, kterým bych mohla pomoci trochou svého času či úsilí.

Prostě – vidím to jako možnost, jak v následujících pár měsících udělat všechny ty věci, které posledních 7 let odkládám na „až bude víc času“ (hahaha). A sama jsem zvědavá, jak moc v tom budu úspěšná.

Ejhle, práce!

Když jsem se rozhodla „udělat si prázdniny“, chvíli to vypadalo jako celkem bláznivý nápad – v dnešní době (krize!), v mém oboru (marketing je bohužel trochu devalvovaný termín v CV) odcházet z dobré pozice a dobré firmy bez předjednané, bezpečné přistávací plochy (samozřejmě alespoň o jednu platovou či kariérní šprusli výše). Ovšem každý, komu jsem o něm řekla, se tvářil nadšeně (dokonce ani moje mamka mi to nezkusila rozmluvit!). To mne těšilo, i když vím, že to není žádný indikátor správnosti.

V tuhle chvíli to ale vypadá, že práce budu mít nakonec víc než dost. Některé nabídky a příležitosti jsem přijala, některé jsem pozdržela nebo odmítla.

Jak jsem psala, z JICu neodcházím úplně – domluvili jsme se na zkrácené spolupráci alespoň na několik příštích měsíců. Dál budu v marketingovém týmu (už ho ale nepovedu), pracovat budu hlavně z domova. Mám radost z toho, jak vstřícně se JIC k mému rozhodnutí postavil. Na té firmě mi záleží a jsem ráda, že budu moci dál přispívat k tomu, aby v ní vznikaly dobré věci. Kromě toho mi to ale zajistí sice malý, ale alespoň nějaký jistý příjem.

V tom zbylém čase hodlám kašlat na jakékoli imaginární kariérní směřování nebo vydělávání peněz. Prostě budu se věnovat tomu, co vyhodnotím jako zajímavé nebo užitečné. A uvidím, kam mne to zavede. Dávám si do ledna čas. Na cokoli. :-)

Život?

Jsem strašně zvědavá, jak moc mi změní tohle rozhodnutí současný život. Vím moc dobře, že snadné to nebude a že budu muset bojovat hlavně sama se sebou. Nejsem zvyklá pracovat delší dobu z domova. Také spoustu věcí, kterým bych se ráda věnovala, teď odkládám s tím, že už na ně po práci nemám energii nebo čas - je to tak doopravdy nebo jsou to jenom výmluvy a lenost?

Další věcí je schopnost uživit se. Vydrží mi finanční rezerva dle plánu? Dokážu se uskromnit, jak plánuji?

Máte pro mne práci?

Takže jestli máte nějakou firmu, start-up, projekt (nebo jakkoli to nazýváte) a potřebovali byste pomoci s marketingem, ráda s Vámi zajdu na kafe a promluvím si o možnosti, že bych se nějak zapojila.

Nemůžu vám ale nic slíbit. Nejhůř se mi slibuje dlouhodobá spolupráce, přestože doufám, že se z toho všeho nakonec nějaká vyloupne.

Pokud vás zajímá více, čtěte na stránce SPOLUPRÁCE.

Závěr

Hrozně se těším! :-)

(Držte mi pěsti)

:-)